GOLF IS GREAT IN MARIENBAD.

Mariánské Lázně jsou jediným klubem u nás, který je pod přímým vlivem starých a vznešených tradic britského golfu. Nejstarší dosud provozované české hřiště a klub, pyšnící se titulem „Královský – Royal“ uděleným přímo královnou Elizabeth II., je studnicí golfové historie a paradoxně dosud plně neobjevenou a nepopsanou golfovou destinací. Tento old-course a starobylý klub má velkou minulost i budoucnost. O svoje zážitky z Mariánek se s Vámi podělí viceprezident klubu a redaktor GD, oba nadšení golfisté a obdivovatelé golfové krásy a historie.

Půvab hry na starém hřišti (Petr Somol)

Řekne-li se staré hřiště, může se tím navodit mylný dojem čehosi zastaralého, omšelého, neaktuálního. V případě golfového hřiště by to ale byl kardinální omyl. Protože sám jedno velmi staré golfové hřiště znám jako své boty, pokusím se vás přesvědčit, že v golfu je stáří přinejmenším tak půvabné jako mládí. A vlastně… více. Koneckonců, koho by nelákalo třeba svezení v takovém Aston Martinu z Goldfingera – slavné staré Bondovky natočené už před půl stoletím?

Jistě jste již navštívili mnohá krásná současná golfová hřiště. Hřiště s pečlivě tvarovanými fairwayemi, složitě modelovanými obrovskými greeny, s dokonale vypočítaným a občas až opulentním rozmístěním bunkerů roztodivně konstruovaných tvarů. Postavit dobré hřiště je umění, ale dobrých architektů dnes není málo. Fantazii se dnes meze nekladou, a téměř jakýkoliv plán lze realizovat. Klade-li příroda stavbě překážky, není problém je překonat. Jenže… také jste už měli někdy pocit, že to stavitelé přehnali a že to či ono hřiště je trochu jakoby z umělé hmoty?

Proč dodnes najdete řadu profesionálních fotografů, kteří raději fotí na film než na digitál? Protože v každé lidské činnosti existuje sféra dokonalosti přirozené, k přírodě pokorné, založené nikoli na bombastičnosti projektu ale na respektu k tradici a tvrdě vypracovaném umu.

Hřiště v Mariánských Lázních si mě před lety získalo hned napoprvé svou přirozeností a jakoby nenápadností. Měl jsem pocit, že tu muselo být odjakživa. Půvabná podhorská krajina na hranici Slavkovského lesa hřiště prostupuje stejně přirozeně, jako pastviny se stády krav prostupují centrum městečka Cambridge. Nikde nenajdete nic, čím by hřiště soupeřilo s rázem krajiny. Jako by úlohou dávného architekta – mimochodem jeho pravděpodobné jméno je Robert Duig – bylo hřiště na kopci nad Mariánskými Lázněmi jen objevit. Dnes jsem vděčný dějinám, že do Mariánských Lázní skotskou golfovou zkušenost přinesly, a umožnily vznik takového golfového skvostu.

Zajímalo by mě, jestli skotský architekt v roce 1904, kdy bylo hřiště založeno, počítal s budoucí majestátností vzrostlých stromů, které dnes tvoří onu nezapomenutelnou uklidňující mariánskolázeňskou atmosféru. Píšu uklidňující, ale nenechte se mýlit. Hráčsky je toto hřiště rozhodně výzvou. Pohled mezi stromy z patnáctého odpaliště na fairway posetou bunkery, s greenem za nimi, hradbou lesa a modrou oblohou lemující celou scénu je úchvatný. Jamka vypadá jako na dlani, v zarámovaném obrazu, a leckdo neodolá a zkusí si sáhnout na green drajvem… aby záhy zjistil, že hlavní fairwayový bunker je hlubší než vypadá. Mimochodem, zaslechl jsem pro tuto jamku přezdívku Omaha, podle slavné normandské pláže. Nebo bunker překoná a mírným fade umístí míč doprava, kousek od greenu. Před košatý nádherný strom, přes nějž není cesty vpřed.

Samotný fakt, že před sto lety se architekti řídili jinými zvyklostmi než dnes, přidává hře na zajímavosti. Na novém hřišti těžko najdete dva pary 3 po sobě. V Mariánkách ale takto vzniklo neobyčejně půvabné zákoutí kolem jamek 8 a 9. A tak bych mohl pokračovat. Dnešním bomberům může staré hřiště připadat papírově krátké. Se zadostiučiněním ale sleduji, že žádné zázračné výsledky současné ultramoderní vybavení na tomto hřišti nepřináší. Tady se vyplácí prostý golfový um víc, než cenovka na holích. Leckteré fairwaye jsou užší, než aby dlouhé drajvy měly šanci radikálně pomoci. Greeny jsou menší, než je dnes zvykem, a navíc co do velikosti rozmanitější. Kde jinde ale takto odlišné nároky na hru najdete? Ano ale taková hřiště jsou jen na ostrovech až za English Channel.

Napadlo vás někdy, odkud se vzala záliba golfových stavitelů v muldách a muldičkách, jaké ve větší či menší míře najdete na různých hřištích? Jistě jde o inspiraci pobřežními skotskými dunami, na kterých golf pravděpodobně vznikl. Jistě jde také o snahu udělat hru zábavnější, jsou-li muldy očividně dílem architekta. V Mariánkách ale vnímavý hráč může nalézt i prostší, neméně zajímavou odpověď. Než půjdete patovat na greenu 11 nebo 13, podívejte se, jak ten green vlastně vypadá. Je vyvýšený, obklopený příkopem. Takto prostě ale účelně se před sto lety greeny stavěly – jednoduchým nahrnutím půdy z místa budoucího okrouhlého příkopu do jeho středu. A až budete dohrávat večer proti zapadajícímu slunci poslední osmnáctou jamku, všimněte si jemně zvlněné fairwaye. Mnohé z těchto jemných muldiček mají prozaický původ – jsou to propadlé prastaré meliorace, tehdy řešené vykopáním příkopu, vystláním větvemi a zaházením zpět. Větve ovšem nemohly vydržet dlouho, a muselo se kopat znovu a znovu.

Dodnes si v Mariánkách rád všímám různých dalších nenápadných pozůstatků golfové historie. Na sedmnáctce vlevo před dámským odpalištěm již padesát let nepoužívaný bunker vypadá již jen jako mulda s vzrostlým stromem. Jak asi odlišně hra vypadala, když ještě dámám v prvorepublikových kloboučcích stál tento bunker v cestě? Odhalování historie je vlastně také hra: uměli byste rozeznat původní dámské odpaliště na šestce ? Nebo původní, pro leckoho překvapivé umístění odpaliště staré patnáctky ? Apropo, dlužím vysvětlení, co je stará patnáctka.

Za svou dlouhou historii prošlo mariánskolázeňské hřiště jedinou podstatnou modernizační změnou, a to v roce 1978. Hřiště mělo původně dvě velmi krátké jamky; tak krátké, že by i přes všechnu snahu znemožnily pořádat moderní mistrovské soutěže. Zásluhou značného nasazení členů klubu vznikly místo nich dvě jamky nové, dnešní dvojka a trojka. A podařily se báječně. Pro mne jsou nejen výbornými jamkami, ale i připomínkou, jak cenné je fungující společenství členů klubu. Starší mariánskolázeňští členové pamatují dlouhé roky brigád, při kterých se ručně vybíraly kameny z podloží fairwayí, dokud už nebyl žádný k nalezení. Dodnes však na hřišti můžete vidět ony dva původní krátké pary 3. Nejsou součástí hry, jsou ale půvabné svým začleněním do layoutu hřiště. Takzvanou starou dvojku poznáte podle skupinky stromů po levé straně fairwaye 1 před greenem, kolem jejího zachovaného greenu pak projdete cestou na dnešní odpaliště 2. Starý green 2 je středem jednoho z nejkrásnějších golfových zákoutí, jaké jsem kdy kde viděl, s několika greeny a odpališti v dosahu, ale decentně oddělenými přírodou. Green původní staré patnáctky dnes slouží k tréninku krátké hry ve velmi přirozeném přírodním prostředí vedle rybníčku za klubovnou. Genius loci starého hřiště ale souvisí ještě s něčím jiným. Až budete stát na prvním odpališti, zkuste si před očima představit ty přepestré zástupy hráčů, kteří zde hráli před vámi. Budou mezi nimi staří skotští profesionálové, c.k. rakouští hodnostáři, fešné sufražetky, američtí vojáci, až po novodobou legendu českého golfu, mnohonásobného mistra republiky Jiřího Dvořáka, kterého byste s jeho tehdejšími žiletkami neporazili ani s nejdražší a nejmodernější výbavičkou z kosmických materiálů.

Mariánky – místo s velkou golfovou minulostí (Jan Fait)

V Mariánkách si zahrály nesčetné světové legendy dávné – Mark Seymour, Henry Cotton, nebo Arthur Lees, nedávné – Seve Ballesteros a dalších devět vítězů turnajů kategorie „Major“ (Woosnam, Langer, Lyle, Clarke, Harrington, Cabrera, Lawrie, Goosen, Westwood), i současné – Rory McIlroy, Richie Ramsay, nebo Ross Fisher.

Tím prvním však byl, vítěz britského The Open v letech 1934, 1937 a 1948, Angličan Henry Cotton, který se v roce 1935 zúčastnil premiérového otevřeného mistrovství Československa na rány. To se konalo na mariánskolázeňském hřišti tři roky po sobě a bylo prvním velkým vystoupením britských profesionálů v československém golfu. Dnešním golfovým fanouškům ale více řeknou až jména hvězd, které se do Mariánských Lázní dorazily podívat v roce 1993. Na speciální exhibici se představili Robert Allenby, Mark McNulty, Roger Davis a Frank Nobilo, ale především Ian Woosnam, šampion US Masters 1991. Na svém kontě měl v té době už dvacet vítězství na European Tour, pozornost na sebe tento waleský sympaťák nepoutal dle místních pamětníků pouze na golfovém hřišti. Mariánskolázeňští nezapomenou, že Woosnam žil nejen denním, ale také nočním životem. Bavil se na místní diskotéce tak dlouho, až z ní druhý den přišel rovnou na start. Odvedl ale bez problémů profesionální práci a hřiště zahrál v paru. Tento legendární hráč byl trénovaný „ve všech oblastech“.

Skutečná exploze slavných hráčů v Mariánských Lázních vypukla v letech 1994 až 1996, kdy se zde konaly tři ročníky Chemapol Trophy Czech Open. Turnaj patřící do prestižního evropského okruhu European Tour přilákal velké množství hvězd, které se ale hned při premiérovém ročníku musely kvůli říjnovému termínu potýkat s nepříjemným počasím. „Vijay Singh, který je zvyklý na teplo, zimou doslova trpěl a neudělal cut. Ihned pak odletěl do Španělska, kde zvítězil,“ vzpomíná mariánskolázeňský kouč Olda Nechanický s tím, že v tom roce byly nejprodávanějšími věcmi v pro-shopu doplňky uchovávající teplo: „Když jsme všechny kulichy vyprodali, museli jsme vyrazit do města nakoupit další zásoby šál, kulichů a palčáků. Jednalo se jasně o nejprodávanější zboží,“ připomíná Olda. Kromě Singha se turnaje zúčastnili třeba Sandy Lyle, Padraig Harrington nebo Bernhard Langer. Ten neplánovaně potřeboval upravit loft na svých holích a s Oldou Nechanickým tak vyrazil do místní dílny na opravu holí, a to i přestože měl s sebou od Wilsonu ty samé hole ještě jedny. Trval však na tom, že chce hrát s těmi, se kterými vyhrál Masters v roce 1993. Nechtěl se jich vzdát, i když ohýbáním hlav a jejich úpravou se mu během osmnáctky posunul sklon o dva stupně. I profesionální golfisté jsou prostě občas pověrčiví.

Silný dojem pak mezi místními členy zanechal populární Španěl Seve Ballesteros, trojnásobný šampion The Open a dvojnásobný vítěz US Masters. Při čekání na start svého kola, který se kvůli počasí často posunoval, s nimi hrál v klubovně šachy. A hrál velmi dobře. V letech 1995 a 1996 už se hrálo v letních měsících, takže odpadly problémy se zimou. Mariánské lázně se tehdy zapsaly do povědomí široké sportovní veřejnosti i tím, že golfové přenosy byly vysílány na dostupném sportovním kanálu Eurosport. Přenos z turnaje se stal pravděpodobně nejsledovanějším sportovním přenosem z České republiky všech dob, neboť turnaj z Mariánek sledovalo více než půl miliardy diváků na celém světě. Byla to pro hřiště i město Mariánské Lázně obrovská reklama, díky které si spousta hráčů ze zahraničí přijížděla a dodnes přijíždí vyzkoušet dnes již světoznámé hřiště. Do Mariánek kromě zmíněných hráčů dorazili také Angel Cabrera, Paul Lawrie nebo Retief Goosen, kteří svůj major titul získali později. Zatím posledním světovým jménem, které se zapsalo do historie golfu v Mariánských Lázních, je Rory McIlroy. Supertalent ze Severního Irska se zde v roce 2006 zúčastnil ještě jako amatér turnaje St Andrews & Jacques Leglise Trophy, když reprezentoval výběr Velké Británie a Irska. Byl to jeden z posledních amatérských turnajů, kterého se Rory zúčastnil, protože poté společně s dalšími hráči své generace přešel k profíkům. Už tehdy hrál výborně. Dnes už je McIlroy úspěšným profesionálem, který ví, jaké to je být první na světě a jak vyhrát US Open, ale zná již i trpkost proher a golfových zklamání. A je jedním z těch, kdo ví, jaké je to hrát v Mariánských Lázních. Mariánky žily v minulosti nejen profesionálním, ale špičkovým amatérským golfem. Konala se zde řada turnajů Evropské golfové asociace a členové klubu rádi vzpomínají např. na Mistrovství Evropy v roce 1993, ve kterém posledním patem na 18. jamce zvítězil v konkurenci dvaceti zemí Wales nad Anglií. Bylo to první a poslední historické vítězství Walesu nad mnohaletým rivalem z Británie a dodnes golfisté ve Walesu na Mariánky s láskou vzpomínají.

Mariánky – místo s velkou golfovou budoucností

Golf se v Mariánských Lázních za 107 let dobře zabydlel a město tímto sportem žije. Klub je vlajkovou lodí českého golfu, která je od dubna letošního roku řízena ve funkci prezidenta klubu pevnou rukou jednoho z nejzkušenějších českých i evropských golfových organizátorů, bývalým prezidentem ČGF a členem The Royal and Ancient Golf Club of St. Andrews Milanem Veselým. Milan již v 90. letech klub řídil a pak řadu let sbíral zkušenosti v exekutivě Evropské golfové asociace a v ČGF. Sdělil nám, že je silně motivován, jeho hlavní prioritou je kvalita golfového hřiště, přátelská klubová atmosféra a chce znovu dostat Mariánky na výsluní evropského golfu. Prvním krokem bylo získání špičkového anglického greenkeepera, který již intenzivně pracuje a připravuje hřiště pro členy klubu, návštěvníky i pro velké turnaje, které chtějí v Mariánkách opět pořádat. V Royal Golf Clubu Mariánské Lázně bude každý vlídně přijat, přijeďte si zahrát i vy, neboť GOLF IS GREAT IN MARIENBAD.